Tulacka 2 - Koruna Zdarskyh vrchu
played
Být poutníkem (či poutnicí :-)) . Naslouchat krajině skrze šlépěje svých sedmimílových bot. Cítit vůni lesa i zápach čerstvého hnoje (nejen na botách :-)). Jíst jablka ze stromů , které potkáš. Pít vodu ze studánky. Usínat s tím, že nevím co přinese příští den. Jediné co vím je, že půjdu. Dál a dál, až kam mne nohy donesou. Do kopců i dolin. Lesem i mokrou travou louky. Vesničkami, kde z oken dýchá teplo a útulno, které dnes není pro mne. Já jsem poutník. Pro mne je mlha, slunce, povětří i mrazík co pálí do dlaní, v tomto ročním čase. Kolikrát mne již cestou napadlo, že v putování je ta největší pravdivost bytí. V batohu jen to nezbytné a přesto dostačující. Starost jen o to, kde nabrat vodu, složit hlavu a zda mne bude provázet déšť či slunce pohladí svými paprsky rozcuchané vlasy. Nezajímám se o statistiky nemocných, mrtvých, zkorumpovaných či oblíbených. To se mne teď netýká. (A jindy snad ano?).To je život někde jinde. Můj je tady a teď uprostřed lesa , na polní cestě, na kamenech , které mi staví cestičku blátem. Tak nějak to bylo.