HOBIT-Bitva peti armad
played
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
Nedělní odpoledne se mi zachtělo do Radnic, na Karmazínova Hobití Wheriga. Úvod prvního dílu mne přivedl mezi Zlobry, kde bylo potřeba najít nějakou indicii, nebo počkat do kuropění. Nebylo jasné, co a kde se má vlastně hledat a tak po několika marných pokusech vyhrála ta druhá možnost, tedy čekání na kuropění. S paprsky slunce zlobři zkameněli a mne propustili k Radagastovi a dále fofrem do Roklinky. Tam se mi dlouho, předlouho nedařilo najít indicii, která protentokrát byla nutná. Ze zoufalství opisuju i heslo z nedaleké skruže, konkrétně nápis „PREFA ZBŮCH“, ale ani to nebyla ta správná magická formule pána Elronda. A tak po dlouhém hledání beru bágl a vzdávám to, když v tom odchodu, mi indicie, padne doslova do oka a dobrodružství tak může pokračovat. Na tomto místě nutno zmínit, že cartridge se při pátrání v Roklince chovala divně a několikrát mi vypsala, hlášku a zkamenělých zlobrech a posílala zpátky k Radagastovi, stačilo to však ignorovat a držet se původního scénáře. Souviselo to pravděpodobně s opouštěním zóny Roklinky při hledání a vypršením nějakého timeoutu. Další zastávky, včetně finále už byli bez problémů a na zajímavém místě, i když s ním vnitřně nesouhlasím a s úcty k němu bych sem svoji kešku rozhodně nedal. Navíc, ty dnes už polorozpadlé zídky, budou nadále trpět. Na začátku druhého dílu se už v danou dobu hemžila spousta lidí, hlavně bruslařů a procházkářů, nechal jsem si ho tedy na pozdější odpoledne a vyrazil na trojku, která byla odlehlejší. Tady v podstatě nenastali žádné komplikace, krom známých nešvarů při opuštění aktivní zóny, ale dohráno bylo bez problémů. Následoval návrat na dvojku, kde mi aplikace po spuštění několikrát spadla, ale pak se nakonec umoudřila. Po příchodu k prvnímu stromu se ve mně pral rozum s vášní, zda vylézt a pokračovat nebo to odpískat. V batohu jsem totiž neměl ani jednu smyčku a při lezení jen tak, se to dalo, ale bylo nutné se se stromem více kamarádit. Nakonec tedy vyhrál rozum, protože už takhle jsem byl jako prase. Pro dnešek tedy díky za dobrodružství a na dvojku se jistě brzy vrátím. Protentokrát jsem se rozhodl Karmazínovi s Terkou výjimečně žádný bodík neudělit, cartridge jsou podle mne šité horkou jehlou a s umístěním jedničky příliš nesouhlasím.
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *