Tour po vyhlidkach na Lysou
played
Kopce, ale i kopečky a nebo třeba hory jsou k vyhlídkám jako stvořené. Vyhlídky s náručí otevřenou dokořán lákají a zvou. Otevírají oči, obzory se ztrácejí v nedohlednu, pokud je nelemují třeba další kopce zakusující se tak svými vrcholky do oblohy. Jsou obrázkovou knihou krajiny otevřenou s možností do ní nahlížet. Pohled na svět z nich je jiný než jaký známe. Jako by se nás život tam dole, či kdesi v dáli ani netýkal a to je tím, že na vyhlídkách jako by nám narostla křídla, neboť pohled na svět připomíná ten ptačí a vyhlídkami nám rozšíří obzory. Vyhlídky nabízejí další z rozměru světa, nesvazuji, odpoutávají, umožnují svět vnímat s nadhledem jaký mu dokáží dát jen ony. S vystavěnou rozhlednou, nebo třeba jen s lavičkou jsou místem k zastavení a vychutnání si pohledu, který nabízejí. Vyhlídky mám ráda nejen pro jejich nadhled, svým zastavením zklidňují nejen naše uspěchané životy, ale i mysl a v neposlední řadě hladí krásou pohledů, které nabízejí. A tak se na vyhlídkách dokážu kochat pohledem dlouho. Když se tohle wherigo zrodilo do mapy, byla jsem na výpravě jak jinak než za poklady této hry, V tom množství keší, které po karanténě vycházejí, jsem listing v terénu nečetla a tak jsem žila v domění, že pro zalogování této keše je třeba navštívit všechny zmíněné vyhlídky. Na svůj omyl jsem přišla až doma a to jsem se zrovna z jedné vyhlídky vrátila. No což stejně mi v poslední době wheriga nešly stahovat, ale čekalo mne další překvapení, wherigo se mi stáhlo bez problému. Tím se tahle keš stala opět pro mne zajímavou. A ani jsem do poslední chvíle netušila, že právě dnešek bude ve znamení vyhlídek. Chtěla jsem jen nějaké navštívit cestou ze Životic, ale po neúspěchu v lese u Životic, kdy jsem z pěti zde založených keší objevila jen dvě a taky už docela promoklá jsem cestou zpět objela všech pět potřebných a nejbližších vyhlídek a cestu zpátky domů tak natáhla přes Staříč, aby to putování po vyhlídkách bylo kompletní. Počasí vyhlídkám moc nepřálo, Někde jsem nemusela ani vystoupit z auta, ale i tak mne okouzlila vyhlídka uprostřed kvetoucího řepkové pole na Těrlicku. Tohle posezení v zajetí šedi a dešťových kapek skýtalo samo o sobě pěkný pohled. V tom řepkovém poli jako by bylo oázou nabízející sucho a kvetoucí řepka tu šeď dnešku brala. Poslední navštívenou vyhlídkou byla vyhlídka, kterou jsem navštívila právě před týdnem. Cestou do Staříče jako by někdo v knize dneška otočil stránku. Slunce se koupalo v dešti osvěženém světě a i vyhlídkám se otevřelo okno dokořán. Vrcholky hor se sice cudně halily do mlhy, ale to vyhlídce na kráse neubralo, spíše naopak. Cestu za keši už znám a jelikož odlov této keše nebyl dnes v plánu, překvapilo mne umístění keše. Jako by těch stromů dneska nebylo dost. Naštěstí tenhle zdolán, takže díky za keš odlovenou za kukání kukačky.