Ad Mortem Festinamus
played
Odběhnuto s Terezkou a odehráno s Garminem 400t
Před týdnem jsme se Slonaxem procházeli multinu Zlatá stezka Českého ráje a dostali se do míst této legendy. Po dobrém obědě jsme měli destrukční myšlenky o jakémkoliv odlovu těchto schodů, s tím, že někdy domluvíme zájezd a v početné posádce se pokusíme. O týden později procházím s dcerou opět Zlatou stezku a protože Terezka si občas nějaký běžecký terénní závod střihne, tak jsme si řekly, že to zkusíme. Dbaje rad, v restaurantu jsme si nic neobjednaly (aby pak nebylo v alejích nabl...), pouze jsme tam složily batohy. Rozdělily jsme si trasu. Tereza dolní část, já to neodhadla a ukrojila si mnohem delší trasu. Předávka hladká, železné schody ještě v pohodě. Ale čím jsem se blížila ke konci, tím černěji jsem to viděla. No a závěrečný dolík mě dostal. Myslela jsem si, že si tu popoběhnu, když je tu přijatelnější terén, ale opak byl pravdou a já posledních 10 metrů myslela že tou navigací hodím, abych už nemusela běžet.Nevím, ale, jestli bych vůbec těch 10 metrů hodila. Rozsudek Potulného vypravěče byl neúprosný a neuplatitelný - 272 sekund - půl minutová ztráta - blééééééé . Terezka navrhla ještě druhý pokus a vyměníme si tratě. Jelikož jsem měla ještě zatemnělý mozek, tak jsem souhlasila a vyrazila na start. Nooooo, byly to vážně horké okamžiky. Předávka GPS přišla včas, později už bych asi neudělala ani krok. Terezka vyrazila a než jsem se doplazila za ní nahoru, tak už hlásila, že to dopadlo. Bylo to sice o fousínek, měly jsme čas 236 sekund, ale to bylo fuk, hlavně, že jsme tentokrát Potulného vypravěče ukecaly a souřadky pustil . Potom jsme došly dolů pro batohy a potřetí si vyrazily do schodů. Tentokrát už jsme se kochaly pohledy do okolí. Taky samozřejmě došlo na krabičku, která opravdu představovala svou tíhou taky tíhu závodu . Díky za tuto výzvu a především Terezce za spolupráci. Bez ní bych to fakt nedala a krabičce posílám bod.